Hlavní myšlenka
Vizuální jazyk je záměrně jednoduchý. Vějíř, sféru i blok poznáme okamžitě, takže si publikum může užívat jejich proměnu bez luštění složitého příběhu.
Sólové pasáže zacházejí s každým tvarem jako s novou hračkou, kterou lze pohybem otevřít, sesbírat, odtlačit či uvolnit.
S příchodem tří tanečníků získává hra sociální rozměr. Oddělené pozice si začnou odpovídat a geometrie se z osobního efektu mění ve sdílené pravidlo.
Výrazné barvy udržují tón otevřený a přívětivý. Technologie nepůsobí jako stroj, ale jako prostor pro objevování.
Dílo oslavuje fantazii jako schopnost stále nově skládat obyčejné tvary a ptát se, co dalšího ještě dokážou.