Hlavní myšlenka
Déšť nejprve vytváří pocit, teprve potom místo. V téměř úplné tmě publikum vnímá dech, blízkost a opatrný začátek ansámblu.
Z chaosu vyrůstají krystaly, tanečníci vstávají a mění si pozice. Hledání směru tak dostává viditelnou strukturu.
Listy a oblaka posouvají dílo k růstu. Příroda zde není nehybnou krajinou; proměňuje se spolu se skupinou.
Centrální loď shromažďuje ansámbl kolem společného kurzu a mění sled obrazů v cílevědomou cestu.
Úsvit nemaže obtížné pasáže, které mu předcházely. Naopak odhaluje jejich význam: příchod má sílu právě proto, že jej všichni vytvořili společně.