Hlavní myšlenka
První světlo je záměrně malé. Sen začíná jako něco natolik nejistého, že jej lze přehlédnout, a přitom dost důležitého, aby si zasloužilo pozornost.
Křídla otevírají možnosti, cestu však nedokončí. Fantazie potřebuje místo, kde může přistát, i něco, co ji udrží při životě.
Hvězdné světlo se sbírá do výhonku a metafora se přesouvá od úniku k růstu. Sen přijímá čas, práci i hmotné limity.
Ansámbl obklopuje strom, ale nepřivlastňuje si jej. Společně budovat znamená vytvářet podmínky, v nichž může růst více než jeden člověk.
Závěrečný strom není náhlý zázrak. Je viditelným výsledkem všech předchozích projevů víry, ochrany a spolupráce.
