Hlavní myšlenka
Nekonečná vize nehromadí efekty; uvolňuje hranice navyklého vnímání. Písmeno se může stát objektem a krychle partnerem.
Iluze stojí na tiché dohodě s publikem. Diváci vědí, že objekt nic neváží, ale přesný timing tanečníka mu na chvíli propůjčí skutečnou hmotnost.
Známé symboly opouštějí běžnou funkci. Typografie už není jen informací a geometrie pouhou strukturou — obojí se stává materiálem performance.
Právě hranice skutečného těla činí virtuální prostor přesvědčivým. Když musí ruka přesně dosáhnout, zastavit a nést, působí obraz svobodněji a zároveň skutečněji.
Inscenace vybízí publikum ke zvídavosti. Vize se stává nekonečnou pokaždé, když odložíme první odpověď a znovu se podíváme, čím vším se obraz může stát.