Hlavní myšlenka
Tanečník vstupuje do grafického světa, který nezůstává u jediného stylu. Každá kapitola přináší nové pravidlo a tělo divákům napovídá, jak je číst.
Kruhy tvoří sjednocující motiv. Dokážou rámovat pózu, rozehrát otočku i přesně vést pozornost, aniž by překryly performera.
Proměny barev dávají inscenaci emoční interpunkci: červená přináší naléhavost, monochromní pasáž čistí prostor a modrá se zelenou otevírají uvolněnější, hravější polohu.
Světelná kontura tanečníka zdvojuje, ale nenahrazuje. Zvětšuje gesto a z pomíjivé pózy vytváří grafickou stopu, kterou uvidí celý sál.
Jádrem díla je zvídavost a radost z objevování, kolik různých vztahů může vzniknout mezi jediným tělem a obrazovkou.