Hlavní myšlenka
Stoletím představivosti chceme ukázat budoucnost nikoli jako hotový svět, který na nás čeká, ale jako něco, co vzniká z pokusů a vzájemné inspirace. První záblesk znamená zvídavost, světlo získávající tvar uskutečnění nápadu a široký barevný prostor naději. Technologie představivost zviditelňuje, ale kupředu ji posouvají lidské pocity, činy a tvořivost.
Století představivosti zkoumá tvorbu prostřednictvím setkání člověka a světla. Záblesky ve tmě, shlukující se částice a vznášející se koule připomínají myšlenky, které teprve získávají podobu. Tanečníci na obrazy reagují natažením ruky, otočkou, protažením i zastavenou pózou. Každý pohyb dává prázdnému prostoru dráhy, obrysy a život. Nepřitahuje jen obrazovka, ale pocit, že sledujeme probouzející se nápad.
V silovějších pasážích tanečníkům odpovídají paprsky kolem těl, rotující koule a zvětšené digitální postavy. Skutečné tělo má jasné hranice; obraz se může protáhnout, rozpadnout, znovu spojit a přesáhnout lidské měřítko. Jejich spojení vytváří napětí z objevování neznámého. Člověk technologii jen pasivně nesleduje: přibližuje se k ní, snaží se jí porozumět a dává jí směr. Jeho přítomnost do ní vnáší lidské teplo.
V lehčích chvílích se bílé šaty a měkké linie těla setkávají s modrobílým světlem. Světelné kruhy, rozptýlené jiskry a plovoucí tvary posouvají scénu od uvolněné síly k jemnějšímu vnímání. Tvorba nemusí vždy znamenat velký průlom. Může začít pohledem, zkusmým gestem nebo nevyslovenou myšlenkou. Střídání síly a jemnosti zachovává lidské emoce a fantazii i v dosud neznámé budoucnosti.
Digitální obrysy, svítící text a barevné světelné stuhy mění abstraktní představy v komunikaci a propojení. S příchodem dalších tanečníků přechází vizuální těžiště mezi těly, reaguje a šíří se. Každý pohyb má vlastní počátek, společný rytmus je však spojuje. Od inspirace jednotlivce ke spolupráci skupiny se otevírá možnost tvořit společně.
